Pro Židy znamenalo Boží
království vládu Boha nad stvořením. Ve Starém zákoně se mluví o Bohu jako o
králi (Ž 47; 93; 96-99), jako o vítězi
nad mocnostmi chaosu (Ž 46; (Dt) Iz 40,21-26 aj.). jako o zachránci
nuzných (Ž 90; 22; 126; Iz 9 aj.) a jako o všemocném soudci (Sf 1,44 - 18; AM 5-6 aj.). V pozdějším
židovstvu převládalo mínění, že lidé panování boží odmítají. Přímá Boží vláda je omezena na nebe a na zemi dochází
uznání je skrze spravedlivé, kteří se přiznají k Tóře a vyznávají jediného
Boha. Několikrát se řídká, že spravedliví na sebe berou jho království božího,
když recitují „S ma (Dt 6,4 – 9).
Druhý význam představy o Božím
království sahá do počátku války makabejské, kdy vzplanulo apokalyptické blízké
očekávání. V nejstarším dílu Sibyliných proroctví (III,47n) čteme? „ a pak
se zjeví u lidí velké království věčného krále.“ Rozšířen bylo také na Izraele
soustředěné pojetí tohoto očekávání, které se objevuje ve II. dobrořečení
Modlitby osmnácti proseb, tam je prosba k Bohu, aby se stal opět králem
nad Izraelem, jako tomu bylo v době soudců.
Podobně byla známa už v době Ježíšově
aramejská modlitba Kaddíš. Původně to byla modlitba zákoníků. Jež uzavírala
přednášky haggady, ale už před pádem Jeruzaléma r. 70 po Kr. se dostala do
synagogální liturgie. V oné době obsahoval první díl
modlitby posvěcení božího jména zhruba tradici Da 2,20 a prosbu o příchod Boží
království.
Království Boží je tu zřejmě již
veličinou budoucnosti, konce časů, jejíž příchod bude znamenat dramatickou
proměnu tohoto světa. Bude to spojeno s Božím soudem, jak se o tom hovoří
např. u Za 14, v Žalmu Šalamounově 17, 21-41. V nanebevzetí Mojžíšově
10, nebo ve svitku Válka synů světla proti synům tmy v Kumránu 1 QM VI,6).
V tomto smyslu bylo království boží jistým druhem mesiášského království,
jež sice nese některé rysy nového věku, ale v zásadě je též myslitelné i
jako království tohoto světa.
Důsledné oddělení mesiášské doby od
přicházejícího světa je příznačné až pro Ezdrášovu apokalypsu (4 EZdr.) a pro
syrskou apokalypsu Báruchovu (kolem r 100 po Kr.) a je později uznávána v celém
rabínském židovství. Ale v apokalyptice před válkou židovstva nemůžeme
zřetelně oddělit očekávání království božího od představy mesiánského
království.
Literatura:
Petr Pokorný: Vznik Christologie,
Praha: Kalich
Žádné komentáře:
Okomentovat