Historický Ježíš: část 3 Jeho poslání a učení

Klíčovým bodem Ježíšova učení bylo „království Boží“. Nestavěl na morálních apelech, Jeho blahoslavenství jsou ve své nejtypičtější podobě dochovaná v L 6,20 – 21 výlučně zaslíbením. Druhý krok jeho učení vychází z toho, že chudí mají důvod nenávidět bohaté. Nenávist však vnitřně rozkládá hnutí chudých a jen zvyšuje jejich odcizení. Proto Ježíš spojuje bezpodmínečné zaslíbení chudým z výzvou k milování nepřátel (L 6,27 par.) Láska ve smyslu agapé (jeho pojetí) není žádný sentiment umožňuje jednat s nepřítelem věcně a distancovat se od jeho jednání, ale je motivována hlouběji, než pouhý cit. Jde o to, přát nepříteli podíl na královstvím Božím, které je zaslíbeno slabším.

Ti se v eschatologické perspektivě  dostávají na vítěznou stranu a tím, že svůj vztah k nepřátelům formují z tohoto hlediska, nemohou nic ztratit.

Dosah souvztažnosti mezi blahoslavenstvím chudých a výzvou k milování nepřátel nebyl dosud doceněn. Vychází už toho, že viníci jsou sami  obětmi a je možné, ano nutné, oddělit špatného člověka od zla, které ho ovládá a které on sám stále rozmnožuje.

To je smyslem odpuštění, které Ježíš zvěstoval v Božím jménu (Mk 2,5.7 parr L 7,47n). 

Odpuštění nezbavuje člověka povinnosti nedělat špatné věci a odpouštějící se musí snažit také zabránit druhým v konání zlého, nicméně motivace a s ní i východisko dalších úvah a akcí je odlišné,.

Analyzujeme-li ježíšovské tradice jako celek, zjistíme analogickou strukturu v Ježíšových exorcismech. Posedlí jsou osvobozeni od zlých duchů. Kteří je ovládali (Mt 17,18 aj.). Hříšník je ve stejném postavení jako nemocný a jeho vymanění ze zlé moci tím, že je mu odpuštěno, předjímá „království Boží“ (Mt 12?28par). Ježíš nedělil lidi na dobré a zlé, ale na ovládané zlými silami a osvobozované.

Problém, že Ježíš očekával příchod království Božího v jeho plnosti jako dějinně blízkou událost, podle Mt 10,23 snad v několika měsících. Toto očekávání se nesplnilo.

Tematizace tohoto pochybení je předpokladem k tomu, abychom Ježíšovi porozuměli. Je důležité, abychom si to uvědomili.

Čím bychom mohli Ježíšův omyl relativizovat – tím, že apokalyptický projekt nebyl jediným rámcem, v němž vyjadřoval své poselství světu. Často argumentoval i Stvořitelským řádem, odvolával se na nebeského otce, který dává slunce i déšť spravedlivým i nespravedlivým (Mt 5,45).

Časový a kosmický rozměr rozměr Ježíšova pojetí království Božího nelze z ježíšovských tradic vymazat. Království Boží předjímal ve svých symbolických činech i ve svých podobenstvích. Nebyla jen ilustrací jeho učení, ale v jeho pojetí byla součástí nové skutečnosti, způsobem, jímž „království Boží“ vstupovalo do dějin. Část důrazu se z budoucnosti přesunula na přítomnost. Tam, kde Ježíš mluví, že se v ježíšovské tradici mluví o tom, že království Boží se přiblížilo (Mt 4,17), je budoucí rozměr stále zřetelný, kde se mluví o tom, že nás zastihlo (Mt 12,28par Q- vystupuje do popředí přítomný rozměr.

Závažný argument, který relativizuje Ježíšovo blízké očekávání viditelné proměny světa, se opírá o pozorování, že blízké očekávání vyvrcholilo po jeho smrti., když byl význam nejúspěšněji vyjadřován pojmy, které hrály roli v apokalyptice, zejména obrazem vzkříšení, jež patřilo k apokalyptickému obrazu konce tohoto věku.

Historický Ježíš: část 2. Ježíšovo prostředí

Podle tradic z vyprávění o Ježíšově narození z evangelií Matouše a Lukáše je místem narození Ježíše Betlém. Obě tradice jsou na sobě nezávislé, jsou neseny teologickým zájmy ukázat Ježíše jako skutečného potomka Davidova. Obě jsou i odpovědí na námitky proti Ježíšovi, že je galilejského původu z Nazareta.  Jeho život v Nazaretě je potvrzen v evangeliích podle Marka a Jana a obě evangelia o Ježíšově narození v Betlémě nic nevědí. Marek zdůrazňuje jeho původ z Nazareta (Mk 24, 1047, 14,67, 16,6), Nazaret je označen jako jeho rodné město, Jan (1,45n.) označuje Nazaret za město, odkud Ježíš pocházel, podobně i v odpovědi Nikodémovi (J7,52) je poukázáno na Ježíšův galilejský původ.

Ale v dalších bádání ...

V dalších bádání se mezi exegety prosazuje  tendence považovat narození v Betlémě především za teologický postulát, i když autoři Matoušova a Lukášova evangelia vycházejí z navzájem nezávislých tradic, které se však shodují, že se v Betlémě narodil. Ale nelze přinést rozhodující důkaz, že se v Betlémě narodil, takže ponecháváme její historickou věrohodnost otevřenou. 

Proč teologický význam?

Pro evangelisty měl Betlém teologický význam důkazu z Písma (Mt 2,6 odkazuje se na MT 5,2). Autoři Matoušova a Lukášova evangelia znali tradici narození v Betlémě, ale každý ji vyložil a zapojil do svého teologického konceptu jiným způsobem.

Nazaret byl v době Ježíšově malé a bezvýznamné sídliště, v němž žili lidé ve velmi chudých podmínkách, částečně v jeskyních upravených v bydlení. Nazaretští se zabývali především zemědělstvím, Ježíšova rodina byla řemeslnicko-zemědělská.  

Synagoga v Nazaretu?

Podle evangelií byla v Nazaretu synagoga, ale archeologie ji dosud nepotvrdila. Ale v době Heroda Antipa bylo 6 km od Nazareta znovu vystaveno město  Sephoris, zničené v roce 4 př. Kr. syrským legátem Varem, jako hlavní město knížectví. Antipas přeložil své sídlení město do Tiberiady, kterou nechal vystavět asi roku 19.

O těchto městech se z Písma nic nedozvíme, ale Ježíš je asi dobře znal.  V každém případě mu však život v městských centrech nebyl neznámý, ale v těchto helénistických městech nepůsobil. Přednostně působil na venkově a v malých městech, kde bylo nanejvýš 2000 obyvatel. 

Kafarnaum

Archeologické nálezy potvrzují údaje z evangelií. Byla ze vykopána synagoga (sice novější, ale z pozůstatky z doby Ježíšovy) a s  velkou pravděpodobností i Petrův dům, velmi chudý s pozůstatky, které prozrazují rybářské řemeslo. 

V době Ježíšově bylo Kafarnaum i obchodním střediskem. Vedla k nim cesta do měst Filipovy tetrarchie. Kolem roku 2.- 4. př. Kr. nedaleko Bethsaidy Filip vybudoval město Julias, která byla zkratkou Via maris. V době Ježíšově bylo Kafarnaum čistě židovské neopevněné městečko, kde žili rybáři, řemeslníci a dobrní obchodníci.

Ježíšova rodina

O jeho životě před veřejným vystoupením nic nevíme, ale můžeme se domnívat, že pocházel ze sociálně nepříliš movité řemeslnicko-zemědělské rodiny z Galileje a byl dobře obeznámen z životem chudých lidí. Matoušova a Lukášovo evangelium obsahují sice vyprávění z období o jeho dětství, ale svým literárním druhem a teologickým záměrem byly výpovědi natolik teologizovány, že se z nich nedají, pokud jde o rodinu samu, vytvořit historicky přesně závěry. 

U Matouše a Lukáše se vyprávění o jeho dětství shodují v několika podstatných věcech - jmenují Ježíšovu matku Maria (a také u MK 6,3) a jejího muže Josef (i v L 4,22, J 6,42). jeho narození uvádějí do vztahu k Herodu Velikému a k Betlému. Obě tato evangelia uvádějí Ježíšův rodokmen, jakkoliv rozdílný, který zařazuje Ježíšovu rodinu kdo potomků Davidových.  Jako syn Davidův je Ježíš uveden v MK 10,47nn. 

Ježíšův vztah k rodině

Ježíšova rodina nebyla z počátku s jeho působením vůbec nadšená, a považovali ho za pomateného (Mk 3,21), za nebezpečného, nedůvěřovali mu ( J 7,5). Ježíš měl proto k ní odstup (Mk 3,31 - 35 par, L 11,27n)., ale nejen proto. Ale po jeho smrti hráli v prvotní církvi významnou roli - jeho matka stála u zrodu církve, jeho bratr/bratranec Jakub se stal ve 40-ti letech hlavou jeruzalémské obce, jeho další příbuzný (1 K 9,5) se podíleli na misijní činnosti. Janovo evangelium navíc připisuje Ježíšově matce zvláštní místo v Ježíšově působení (J 2,1 - 12) a pod křížem (19,26n.), které zdůrazňuje její významnou roli v prvotní církvi. K tomu viz Eusebiovy dějiny. 

Rudolf Pesch se ve svém obsáhlém komentáři k Markovu evangeliu se věnuje podorobně i dochovaným zprávám o Ježíšově rodině, o jeho sourozencích. Tradice uchovala i některá jména z nich. Lákáš sděluje (2,7), že Ježíš stojí na místě prvorozence, který je zasvěcen Bohu a pojem prvorozený má především teologický význam. 

Na základě samotných biblických textů a dobových mimobiblických textů svědectví o Ježíšově jednorozenectví nelze jednoznačně rozhodnout, ale zdá se, že tato svědectví mluví ve prospěch chápání tzv. Ježíšových sourozenců jako skutečných sourozenců. Tím není dotčen Ježíšův božský původ.

Pramen:Ryšková, M. Doba Ježíše Nazaretského, Praha 2010