Klíčovým bodem Ježíšova učení bylo „království Boží“.
Nestavěl na morálních apelech, Jeho blahoslavenství jsou ve své nejtypičtější
podobě dochovaná v L 6,20 – 21 výlučně zaslíbením. Druhý krok jeho učení
vychází z toho, že chudí mají důvod nenávidět bohaté. Nenávist však
vnitřně rozkládá hnutí chudých a jen zvyšuje jejich odcizení. Proto Ježíš
spojuje bezpodmínečné zaslíbení chudým z výzvou k milování nepřátel
(L 6,27 par.) Láska ve smyslu agapé (jeho pojetí) není žádný sentiment umožňuje
jednat s nepřítelem věcně a distancovat se od jeho jednání, ale je
motivována hlouběji, než pouhý cit. Jde o to, přát nepříteli podíl na
královstvím Božím, které je zaslíbeno slabším.
Ti se v eschatologické perspektivě dostávají na vítěznou stranu a tím, že svůj
vztah k nepřátelům formují z tohoto hlediska, nemohou nic ztratit.
Dosah souvztažnosti mezi blahoslavenstvím chudých a
výzvou k milování nepřátel nebyl dosud doceněn. Vychází už toho, že viníci
jsou sami obětmi a je možné, ano nutné,
oddělit špatného člověka od zla, které ho ovládá a které on sám stále
rozmnožuje.
To je smyslem odpuštění, které Ježíš zvěstoval v Božím
jménu (Mk 2,5.7 parr L 7,47n).
Odpuštění nezbavuje člověka povinnosti nedělat
špatné věci a odpouštějící se musí snažit také zabránit druhým v konání zlého,
nicméně motivace a s ní i východisko dalších úvah a akcí je odlišné,.
Analyzujeme-li ježíšovské tradice jako celek,
zjistíme analogickou strukturu v Ježíšových exorcismech. Posedlí jsou
osvobozeni od zlých duchů. Kteří je ovládali (Mt 17,18 aj.). Hříšník je ve
stejném postavení jako nemocný a jeho vymanění ze zlé moci tím, že je mu
odpuštěno, předjímá „království Boží“ (Mt 12?28par). Ježíš nedělil lidi na
dobré a zlé, ale na ovládané zlými silami a osvobozované.
Problém, že Ježíš očekával příchod království Božího
v jeho plnosti jako dějinně blízkou událost, podle Mt 10,23 snad v několika
měsících. Toto očekávání se nesplnilo.
Tematizace tohoto pochybení je předpokladem k tomu,
abychom Ježíšovi porozuměli. Je důležité, abychom si to uvědomili.
Čím bychom mohli Ježíšův omyl relativizovat – tím,
že apokalyptický projekt nebyl jediným rámcem, v němž vyjadřoval své poselství
světu. Často argumentoval i Stvořitelským řádem, odvolával se na nebeského
otce, který dává slunce i déšť spravedlivým i nespravedlivým (Mt 5,45).
Časový a kosmický rozměr rozměr Ježíšova pojetí
království Božího nelze z ježíšovských tradic vymazat. Království Boží
předjímal ve svých symbolických činech i ve svých podobenstvích. Nebyla jen
ilustrací jeho učení, ale v jeho pojetí byla součástí nové skutečnosti,
způsobem, jímž „království Boží“ vstupovalo do dějin. Část důrazu se z budoucnosti
přesunula na přítomnost. Tam, kde Ježíš mluví, že se v ježíšovské tradici
mluví o tom, že království Boží se přiblížilo (Mt 4,17), je budoucí rozměr
stále zřetelný, kde se mluví o tom, že nás zastihlo (Mt 12,28par Q- vystupuje
do popředí přítomný rozměr.
Závažný argument, který relativizuje Ježíšovo blízké
očekávání viditelné proměny světa, se opírá o pozorování, že blízké očekávání
vyvrcholilo po jeho smrti., když byl význam nejúspěšněji vyjadřován pojmy,
které hrály roli v apokalyptice, zejména obrazem vzkříšení, jež patřilo k apokalyptickému
obrazu konce tohoto věku.
Žádné komentáře:
Okomentovat