Podobenství o hořčičném semeni

Jako hořčičné zrno"

 (Mat 13,31.32; Mar 4,30-32; Luk 13,18.19)

V zástupu, který naslouchal učení Pána Ježíše, bylo mnoho farizeů. S opovržením sledovali, jak má- lo posluchačů uznává Ježíše Krista za Mesiáše. Kladli si otázku, jak by tento skromný učitel mohl dopomoci Izraeli ke světovládě?  Jak by mohl založit království, když nemá bohatství, moc ani slávu?Kristus četl jejich myšlenky, a proto jim řekl:

"K čemu přirovnáme Boží království, nebo jakým podobenstvím je znázorníme?" (Mar 4,30). Mezi pozemskými vládami nebyla žádná, která by mohla posloužit jako přirovnání. Žádný společenský útvar mu nemohl poskytnout vhodné znázornění. Proto řekl: "Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi; ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu" (Mar 4,31.32).

Bůh vložil život do semene

Když semeno klíčí, rozvíjí se v něm vlastně život, který do něho vložil Bůh. Růst rostliny nezávisí na lidské moci. Podobné zásady platí i pro království Ježíše Krista. Je to nové stvoření. Zásady jeho rozvoje jsou pravým opakem zásad, jimiž se řídí pozemská království. Pozemské státy používají moc a násilí, udržují vládu silou zbraní. Zakladatel Božího království je však Kníže pokoje. Duch svatý představuje světská království symboly divokých šelem. Kristus je však "Boží Beránek, který snímá hříchy světa" (Jan 1,29). Jeho způsob vlády nepoužívá žádné násilí, aby znásilňoval svědomí.

Židé to vnímali naopak

Židé očekávali, že Boží království bude založeno na stejných zásadách jako pozemské říše. Spravedlnost se snažili zajišťovat pouze vnějšími opatřeními, proto vymýšleli různé metody a plány. Kristus však vštěpuje zásadu. Zasévá do lidských srdcí pravdu a spravedlnost a tím maří blud a hřích.

Posluchači viděli kolem sebe keře hořčice

Když Pán Ježíš vyprávěl toto podobenství, mohli posluchači všude kolem sebe pozorovat keře hořčice, které vystupovaly nad trávu a obilí a zvolna se pohybovaly ve větru. Po jejich větvích poskakovali ptáci a zpívali. A přece semeno, ze kterého vzešla tato obří rostlina, bylo to nejmenší ze všech semen. Nejprve vyrašil malý, slabý klíček, ale velké životní síly. Pak rostl a rozvíjel se, až dosáhl velkých rozměrů. Také království Ježíše Krista se na počátku zdálo ubohé a bezvýznamné. Ve srovnání s pozemskými královstvími vypadalo jako nejmenší. Vládci tohoto světa se vždy vysmívali Kristu, že si dělá právo být králem. A přece království evangelia v mocných pravdách, které svěřil svým následovníkům, vlastnilo božskou moc. Jak rychle se toto evangelium rozšířilo, jak dalekosáhlý má vliv! V době, kdy Pán Ježíš vyprávěl toto podobenství, představovalo jeho království jen několik málo galilejských venkovanů. Farizeové vždy znovu a znovu uváděli jejich chudobu a nepatrný počet jako důvod, proč se lidé nemají připojovat k těmto prostým rybářům, kteří následovali Krista. Ale hořčičné semeno rostlo a rozšířilo své větve po celém světě. Až pominou všechna světská království, na kterých si lidé zakládali, království Ježíše Krista zůstane jako silná a dalekosáhlá moc. Působení Boží milosti v lidském srdci je na počátku také nepatrné. Člověku je pověděno Boží slovo, jeho nitro osvítí paprsek světla, začne v něm působit jeho vliv a to je počátek nového života. Kdo může říct, jaký to bude mít účinek?

Podobenství o hořčičném zrnu něco znázorňuje

Podobenství o hořčičném zrnu neznázorňuje pouze celkový rozvoj Božího království, ale zároveň představuje jeho růst v jednotlivých obdobích. Pán Bůh má pro svou církev v každém pokolení zvláštní pravdu a zvláštní dílo. Pravda, která je ukryta před moudrými a opatrnými podle světa, je svěřena lidem, kteří jsou pokorní a důvěřují mu jako děti. Boží pravda vyžaduje sebeobětování. Musí zápasit a bojovat o vítězství. Zpočátku má jen málo zastánců. Staví se proti ní a pohrdají ní mocní tohoto světa i církev, která přijímá způsoby světa.

Pohleďte na Jana Křtitele, předchůdce Ježíše Krista, který jako jediný vystoupil, aby káral pýchu a formalismus židovského národa. Pohleďte na první hlasatele evangelia v Evropě. Když Pavel a Sílas, výrobci stanů, nastupovali v Troadě se svými společníky na loď, která plula do Filipis, vypadalo jejich poslání těžké a bez vyhlídek na úspěch. Pohleďte na apoštola Pavla, který jako stařec v řetězech kázal Krista v pevnosti Cézarů. Pohleďte na malé skupinky otroků a zemědělců, kteří bojovali proti pohanství římského impéria.

Podobenství o hořčičném zrnu se má konečně a vítězně naplnit v poslední generaci lidstva. Z nepatrného semene vyroste strom. Poslední varování a poselství o milosti zazní "všem obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku a národu" (Zjev 14,6), "aby z pohanů si Bůh povolal svůj lid" (Skut 15,14), "a země bude ozářena Boží slávou".

Podobenství o koukolu a pšenici

Koukol

Mat 13,24-30; 37-43)

24 Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.
25 Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.
26 Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel.
27 Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘
28 On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘
29 On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.
30 Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“

(Mat 13,37-43)

37 On jim odpověděl: „Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka 38 a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého; 39 nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.  40 Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku.  41 Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,  42 a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.  43 Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“

Podobenství o koukolu a pšenici

S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel mezi pšenici a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel" (Mat 13,24-26).

"Pole je svět“, řekl Pán Ježíš. Ze souvislosti ale musíme rozumět, že mínil svou církev na světě. Podobenství nám popisuje věci týkající se Božího království, Božího díla pro spasení člověka - a toto dílo se uskutečňuje prostřednictvím církve. Je pravda, že Duch svatý je vysílán do celého světa a všude působí na srdce lidí. Avšak růst a zrát pro Boží obilnici máme v církvi.

"Rozsévač, který rozsévá dobré semeno, je Syn člověka ... Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého" (Mat 13,37-39). Dobré semeno znázorňuje lidi zrozené ze slova Božího, pravdy. Koukol naopak zobrazuje tu vrstvu lidí, kteří jsou ztělesněním bludu a falešných zá- sad. "Nepřítel, který jej zasel, je ďábel" (Mat 13,39). Bůh ani Boží andělé nikdy nezaseli símě, ze kterého by vzešel koukol. Ten rozsévá vždy satan, nepřítel Boha i člověka.

Zlé semeno

Někdy se na Východě lidé mstili svému nepříteli tak, že na jeho čerstvě oseté pole naseli nějaký nepříjemný plevel, který byl během růstu k nerozeznání od pšenice. Plevel rostl spolu s pšenicí, poškozoval úrodu a způsobil majiteli pole starosti a ztráty. Tak i satan z nepřátelství ke Kristu rozsévá zlé semeno do dobré setby pro Boží království. Plody své setby připisuje Božímu Synu. Tím, že přivádí do církve lidi, kteří sice nesou Kristovo jméno, ale zapírají jeho povahu, zneucťuje tím Boha, zkresluje dílo spasení a vystavuje lidi nebezpečí. Rádi by něco udělali.pro očištění církve. Jako služebníci hospodáře jsou připraveni plevel vytrhat. Kristus jim však říká: "Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně" (Mat 13,29.30). V Božím království budou naopak mnozí lidé, o kterých si ostatní mysleli, že tam nikdy nevejdou. Člověk posuzuje podle vzhledu, ale Bůh zkoumá srdce. Koukol a pšenice mají spolu růst až do žní. Žeň představuje ukončení doby milosti.

O něžné lásce

Toto podobenství Pána Ježíše v sobě skrývá ještě další naučení, naučení o úžasné shovívavosti a něžné lásce. Podobně jako kořeny koukolu se vzájemně proplétají s kořeny obilí, tak mohou být falešní bratři v církvi těsně spojeni s pravými učedníky Ježíše Krista. Skutečná povaha těchto domnělých věřících se plně neprojevuje. Kdybychom je však vylučovali z církve, mohli bychom zapříčinit pád dalších, kteří by jinak zůstali věrní.

Jak Bůh jedná s lidmi a anděly

Toto podobenství také znázorňuje, jak Bůh jedná s lidmi a anděly. Satan je podvodník. Když se dopustil prvního hříchu v nebi, ani věrní andělé nepoznali plně jeho povahu. Proto Bůh nezničil satana ihned. Kdyby to učinil, svatí andělé by nepochopili Boží spravedlnost a lásku. Pochybnosti o Boží dobrotě by jako zlé semeno přinesly hrozné plody hříchu a bídy. Bůh původce zla ušetřil, aby mohl plně ukázat svou povahu. Bůh po dlouhé věky s bolestí sledoval působení zla. Raději přinesl nekonečnou oběť na Golgotě, ale nechtěl dovolit, aby satan někoho oklamal svými překroucenými nepravdami. Nemůžeme odstraňovat koukol bez nebezpečí, že vytrhneme také obilí. Neměli bychom být stejně trpěliví se svými bližními, jako byl Pán nebe a země trpělivý se satanem?

Jaké pochybnosti o pravosti křesťanství?

Svět nemá právo pochybovat o pravosti křesťanství proto, že v církvi jsou nepraví členové. Křesťané by neměli ztrácet odvahu a jistotu proto, že se tam nalézají falešní bratři. Jaká byla situace v rané církvi? K učedníkům se přidali také Ananiáš a Zafira. Pokřtili také Šimona kouzelníka. Démase, který opustil Pavla, ostatní pokládali za věřícího. Jidáš Iškariotský byl pokládán za jednoho z apoštolů. Spasitel nechce ztratit ani jediného člověka. Nechal zapsat i to, jak se k němu zachoval Jidáš, aby ukázal, jak velkou má trpělivost s převrácenou lidskou povahou. Vyzývá nás, abychom jednali stejně shovívavě jako on. Prohlásil, že falešní bratři budou v církvi až do konce času.

Vykořeňování koukolu

Přes Kristovo varování se lidé snažili vykořenit koukol. Církev se uchylovala ke světské moci, aby trestala ty, které považovala za přestupníky. Představitelé církve tvrdili, že jednají podle Kristova příkazu, když věznili, mučili a posílali na smrt všechny, kdo se uchýlili od oficiálního učení církve. K takovým činům je však nevedl Duch Kristův, ale duch satanský. Tímto způsobem si satan chce podmanit celý svět. Církev svým jednáním s domnělými kacíři postavila Boha do nesprávného světla. Toto podobenství Pána Ježíše nás nevede k tomu, abychom posuzovali a odsuzovali druhé, ale abychom byli pokorní a nedůvěřovali sami sobě. Ne každé semeno, které padá do půdy, je dobré semeno. Samotné členství v církvi ještě nedokazuje, že tito lidé jsou křesťané.

Koukol se velmi podobal pšenici

Dokud bylo stéblo zelené, koukol se velmi podobal pšenici. Když však obilí dozrálo ke žni, pšenice se pod tíhou plných, zralých klasů ohnula až k zemi a přestala se podobat koukolu. Podobně se mezi pravé Kristovy následovníky načas vměšují hříšníci, kteří pouze předstírají zbožnost. Zdánlivým křesťanstvím se snaží mnohé oklamat. Avšak až nastane žeň světa, nebude existovat žádná podobnost mezi dobrým a zlým. Tehdy se ukáže, kdo se připojil pouze k církvi, ale nepřipojil se ke Kristu. Koukolu je dovoleno růst mezi pšenicí a mít všechny možnosti jako ona. I na něj svítí slunce a padá déšť. V době žně však "uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a bezbožníkem, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu neslouží" (Mal 3,18). Kristus sám rozhodne, kdo je hoden žít v nebeské rodině. Posoudí každého člověka podle jeho slov a skutků. Nezáleží na tom, co kdo vyznával slovy. O věčném osudu rozhoduje povaha.

Pšenice a koukol spolu porostou

Spasitel neřekl, že někdy v budoucnu se všechen koukol stane pšenicí. Pšenice a koukol spolu poros- tou do žně, do konce světa. Pak bude plevel svázán do otýpek k spálení, ale pšenice bude shromážděna do stodoly Boží. "Tehdy spravedlivý zazáří jako slunce v království svého Otce." Tehdy "Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů" (Mat 13,43.41.42).

Johan Sebastian Bach Suity na violoncello
https://www.youtube.com/watch?v=REu2BcnlD34