Jako
hořčičné zrno"
(Mat 13,31.32; Mar 4,30-32; Luk 13,18.19)
V
zástupu, který naslouchal učení Pána Ježíše, bylo mnoho farizeů. S opovržením
sledovali, jak má- lo posluchačů uznává Ježíše Krista za Mesiáše. Kladli si
otázku, jak by tento skromný učitel mohl dopomoci Izraeli ke světovládě? Jak by mohl založit království, když nemá
bohatství, moc ani slávu?Kristus četl jejich myšlenky, a proto jim řekl:
"K čemu přirovnáme Boží království, nebo jakým
podobenstvím je znázorníme?" (Mar 4,30). Mezi pozemskými vládami nebyla
žádná, která by mohla posloužit jako přirovnání. Žádný společenský útvar mu
nemohl poskytnout vhodné znázornění. Proto řekl: "Je jako hořčičné zrno:
Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi; ale když je
zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci
mohou hnízdit v jejich stínu" (Mar 4,31.32).
Bůh vložil život do
semene
Když
semeno klíčí, rozvíjí se v něm vlastně život, který do něho vložil Bůh. Růst
rostliny nezávisí na lidské moci. Podobné zásady platí i pro království Ježíše
Krista. Je to nové stvoření. Zásady jeho rozvoje jsou pravým opakem zásad,
jimiž se řídí pozemská království. Pozemské státy používají moc a násilí,
udržují vládu silou zbraní. Zakladatel Božího království je však Kníže pokoje.
Duch svatý představuje světská království symboly divokých šelem. Kristus je
však "Boží Beránek, který snímá hříchy světa" (Jan 1,29). Jeho
způsob vlády nepoužívá žádné násilí, aby znásilňoval svědomí.
Židé to vnímali naopak
Židé očekávali,
že Boží království bude založeno na stejných zásadách jako pozemské říše.
Spravedlnost se snažili zajišťovat pouze vnějšími opatřeními, proto vymýšleli
různé metody a plány. Kristus však vštěpuje zásadu. Zasévá do lidských srdcí
pravdu a spravedlnost a tím maří blud a hřích.
Posluchači
viděli kolem sebe keře hořčice
Když Pán
Ježíš vyprávěl toto podobenství, mohli posluchači všude kolem sebe pozorovat
keře hořčice, které vystupovaly nad trávu a obilí a zvolna se pohybovaly ve
větru. Po jejich větvích poskakovali ptáci a zpívali. A přece semeno, ze
kterého vzešla tato obří rostlina, bylo to nejmenší ze všech semen. Nejprve
vyrašil malý, slabý klíček, ale velké životní síly. Pak rostl a rozvíjel se, až
dosáhl velkých rozměrů.
Také království Ježíše Krista se na počátku zdálo ubohé a bezvýznamné. Ve
srovnání s pozemskými královstvími vypadalo jako nejmenší. Vládci tohoto světa
se vždy vysmívali Kristu, že si dělá právo být králem. A přece království
evangelia v mocných pravdách, které svěřil svým následovníkům, vlastnilo
božskou moc. Jak rychle se toto evangelium rozšířilo, jak dalekosáhlý má vliv!
V době, kdy Pán Ježíš vyprávěl toto podobenství, představovalo jeho království
jen několik málo galilejských venkovanů. Farizeové vždy znovu a znovu uváděli
jejich chudobu a nepatrný počet jako důvod, proč se lidé nemají připojovat k
těmto prostým rybářům, kteří následovali Krista. Ale hořčičné semeno rostlo a
rozšířilo své větve po celém světě. Až pominou všechna světská království, na
kterých si lidé zakládali, království Ježíše Krista zůstane jako silná a dalekosáhlá
moc. Působení Boží milosti v lidském srdci je na počátku také nepatrné. Člověku
je pověděno Boží slovo, jeho nitro osvítí paprsek světla, začne v něm působit
jeho vliv a to je počátek nového života. Kdo může říct, jaký to bude mít
účinek?
Podobenství o hořčičném zrnu něco
znázorňuje
Podobenství
o hořčičném zrnu neznázorňuje pouze celkový rozvoj Božího království, ale
zároveň představuje jeho růst v jednotlivých obdobích. Pán Bůh má pro svou církev
v každém pokolení zvláštní pravdu a zvláštní dílo. Pravda, která je ukryta před
moudrými a opatrnými podle světa, je svěřena lidem, kteří jsou pokorní a
důvěřují mu jako děti. Boží pravda vyžaduje sebeobětování. Musí zápasit a bojovat
o vítězství. Zpočátku má jen málo zastánců. Staví se proti ní a pohrdají ní
mocní tohoto světa i církev, která přijímá způsoby světa.
Pohleďte
na Jana Křtitele, předchůdce Ježíše Krista, který jako jediný vystoupil, aby
káral pýchu a formalismus židovského národa. Pohleďte na první hlasatele evangelia
v Evropě. Když Pavel a Sílas, výrobci stanů, nastupovali v Troadě se svými
společníky na loď, která plula do Filipis, vypadalo jejich poslání těžké a bez
vyhlídek na úspěch. Pohleďte na apoštola Pavla, který jako stařec v řetězech
kázal Krista v pevnosti Cézarů. Pohleďte na malé skupinky otroků a zemědělců,
kteří bojovali proti pohanství římského impéria.
Podobenství
o hořčičném zrnu se má konečně a vítězně naplnit v poslední generaci lidstva. Z nepatrného
semene vyroste strom. Poslední varování a poselství o milosti zazní "všem
obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku a národu" (Zjev 14,6),
"aby z pohanů si Bůh povolal svůj lid" (Skut 15,14), "a země
bude ozářena Boží slávou".
Žádné komentáře:
Okomentovat