Rozsévač a semeno - část 1.

„vyšel rozsévač rozsévat“

 (Mat 13,1-9; 18-23; Mar 4,1-20; Luk 8,4-15)

Podobenstvím o rozsévači Ježíš vyložil skutečnosti nebeského království a dílo, které Bůh koná pro svůj lid. Jako rozsévač vychází na pole, tak přišel Pán Ježíš, aby rozséval semeno pravdy. I jeho učení v podobenstvích je semenem, jímž zaséval nejvzácnější pravdy Boží milosti.

Od semen vsazených do země k semenu evangelia

Podobenství o rozsévači je tak prosté, že lidé nedoceňovali jeho význam tak, jak by měli. Kristus chce převést naši pozornost od semene vsazeného do země k semenu evangelia. Když je toto semeno zaseto do lidské mysli, přivádí člověka zpět k věrnosti Bohu. Tytéž zákony, kterým podléhá setí semen v přírodě, platí i pro zasévání semene pravdy.

Na břehu jezera galilejského

Na břehu Galilejského jezera se shromáždil zástup lidí, kteří dychtili po tom, aby mohli vidět a slyšet Pána Ježíše.  U jezera se rozkládala půvabná genezaretská. rovina a za ní se zvedaly pahorky. Na úbočích i v rovině lidé vídávali při práci pilné rozsévače, kteří rozsévali semeno, nebo žence, kteří sklízeli rané obilí.

Kristus při pohledu na tuto scénu řekl:

"Vyšel rozsévač rozsévat. Když rozséval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet" (Mat 13,3-8).

Nepochopení od Židů

Současníci Ježíše Krista nepochopili jeho poslání. Židé zdůrazňovali jen formy a obřady, ale unikal jim jejich smysl. Tradice, zásady a nařízení vydaná lidmi zastřely poučení, která jim Bůh chtěl sdělit. Lidská ustanovení a tradice se staly překážkou, aby lidé pochopili a prožívali pravé náboženství. Ale v osobě Ježíšově nepoznali, že On je naplněním všech symbolů a podstatou všech předobrazů. Zavrhli skutečnost a drželi se dále svých předobrazů a symbolických obřadů. Boží Syn přišel, oni se však dále dožadovali znamení. Když slyšeli poselství:  "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské" (Mat 3,2), odpovídali tím způsobem, že žádali Krista, aby učinil zázrak. Evangelium Kristovo jim bylo kamenem úrazu, protože toužili po znameních, místo aby toužili po Spasiteli. Očekávali, že Mesiáš prosadí své nároky mocnými dobyvačnými činy a že založí svou říši na troskách pozemských království. Pán Ježíš na tato očekávání odpověděl podobenstvím o rozsévači. Království Boží se neprosazuje silou armád nebo násilím, ale vštěpováním nových zásad do lidských srdcí.

 "Rozsévač, který rozsévá dobré semeno, je Syn člověka" (Mat 13,37).

Ne král, ale rozsévač

Kristus nepřišel jako král, nýbrž jako rozsévač. Nepřišel bořit pozemská království, ale rozsévat semeno pravdy. Nepřišel svým následovníkům ukazovat pozemská vítězství a národní velikost, ale upozorňoval na žeň, která nastane po namáhavé práci, po prožitých prohrách a zklamáních. Farizeové pochopili smysl Kristova podobenství, avšak poučení v něm obsažené jim nebylo vhod. Předstírali, že je nechápou. Pro zástupy se záměry nového učitele staly ještě větším tajemstvím. Jeho slova se zvláštním způsobem dotkla jejich srdcí a přitom hořce zklamala jejich naděje. Ani učedníci podobenství nepochopili. Vzbudilo však u nich zájem. Přišli k Pánu Ježíši a v soukromí Ho žádali o vysvětlení.

Vysvětlení učedníkům

Kristus si přál vyvolat u svých učedníků takový zájem, aby jim pak mohl dát přesnější poučení.  Vysvětlil jim podobenství tak zřetelně, jak vysvětluje své slovo každému, kdo ho upřímně hledá. Kdo zkoumá Boží slovo se srdcem vnímavý na působení Ducha svatého, nezůstane ve tmě. Kristus řekl:

"Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe" (Jan 7,17).

Ježíš odhaluje tajemství nebeského království

Každý, kdo přichází ke Kristu, aby dosáhl jasnější poznání pravdy, obdrží je. Kristus mu odhalí tajemství nebeského království a člověk, který touží poznat pravdu, tato tajemství pochopí. Nebeské světlo ozáří chrám duše a ukáže se i jiným jako jasné světlo lampy na temné cestě.

"Vyšel rozsévač rozsévat."

Poměry na Východě byly kdysi nejisté a neurovnané, nebezpečí násilného přepadení bylo tak velké, že lidé bydleli většinou v opevněných městech a rolníci vycházeli každodenně za městské hradby za svou prací. Podobně i Kristus, nebeský Rozsévač, šel, aby rozséval. Opustil svůj domov jistoty a pokoje, opustil slávu, kterou sdílel s Otcem ještě před stvořením světa, zřekl se svého postavení Vládce vesmíru, vyšel jako muž bolesti, jako člověk vystavený pokušení. Vyšel, aby osamocen a v slzách rozséval semeno života pro hříšný svět, aby ho zavlažil svou krví. Kristovi služebníci mají rozsévat stejně jako on. Když Bůh povolal Abrahama, aby se stal rozsévačem semene pravdy, přikázal mu: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu" (1Moj 12,1). "I vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde" (Žid 11,8). Podobnou zkušenost prožil apoštol Pavel. Když se modlil v chrámě v Jeruzalémě, Bůh mu řekl: "Jdi, neboť já tě chci poslat daleko k pohanům" (Skut 22,21). Každý, kdo je povolán, aby se připojil ke Kristu, musí opustit všechno, aby ho mohl následovat. Musí zpřetrhat staré svazky, musí se vzdát svých životních plánů a pozemských vyhlídek. Semeno pravdy je třeba zasévat v osamocenosti, s obětmi, namáhavou prací a se slzami.

"Rozsévač rozsévá slovo" (Mar 4,14).

Již od pádu člověka rozsévá satan neustále semena bludu. Na počátku dosáhl nadvlády nad lidmi lží a stejným způsobem se snaží i dnes ničit království Boží na zemi a přivádět lidi pod svou moc. Kristus však přišel jako rozsévač z nebeského prostředí, aby zaséval pravdu. Měl účast v radě Boží a přebýval ve svatyni Věčného, proto mohl lidem přinést čistou pravdu. Zjevoval ji světu již od pádu člověka do hřích v zahradě Eden. Stále lidi seznamuje s nepomíjejícím semenem, "živým a věčným slovem Božím" (1Petr 1,23).

Podobenství o rozsévači znamená ještě víc

Podobenství o rozsévači však představuje osobní působení Pána Ježíše mezi lidmi a dílo, které tím založil. Slovo Boží je semeno. Každé semeno má v sobě zárodek života. Ukrývá v sobě život rostliny. Podobně tak i v Božím slově je život. Kristus řekl: "Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život" (Jan 6,63). "Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život" (Jan 5,24). V každém přikázání a v každém zaslíbení slova Božího je moc, pravý Boží život. V něm může být splněno každé přikázání a uskutečněno každé zaslíbení. Kdo vírou přijímá Boží slovo, přijímá pravý život a Boží povahu.

Život ze semene

Semeno přináší plody podle svého druhu. Zasejte semeno za vhodných podmínek a v rostlině se vyvine život daného druhu. Přijměte vírou do srdce nepomíjitelné semeno pravdy a vyvine se povaha a život podobný povaze a životu Božímu. Židovští učitelé nezasévali semeno Božího slova. Dílo Ježíše Krista jako učitele pravdy bylo pravým opakem činnosti rabínů v jeho době. Zabývali se tradicemi, lidskými teoriemi a domněnkami. Místo Božího slova často uváděli výroky lidí o Božím slově. Jejich učení nemělo v sobě sílu, aby oživilo duši. Ježíš Kristus však učil a kázal Boží slovo. Tazatelům odpovídal prostým: "Je psáno" (Mat 4,4). "Co praví Písmo? Jak v něm čteš?" Kristus rozséval semeno slova při každé příležitosti, ať vzbudil zájem přítele či nepřítele. On je Cesta, Pravda a Život. On sám je živým Slovem a ukazuje na Písmo a prohlašuje: "Písma svědčí o mně." Pak "začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma" (Jan 5,39; Luk 24,27).

Láska otcovská

Oblíbeným námětem Pána Ježíše byla otcovská láska a velikost Boží milosti. Často zdůrazňoval svatost Boží povahy a Božího zákona. Představil se lidem jako Cesta, Pravda a Život. O tom by měli kázat Kristovi služebníci. Hlásejte takovou pravdu, jaká „je v Ježíši“. Objasňujte požadavky zákona a evangelia. Vyprávějte lidem o životě Ježíše Krista plném sebezapření, o jeho oběti, o ponížení a smrti, vzkříšení a nanebevstoupení, o tom, že se za ně přimlouvá před Božím trůnem a o jeho zaslíbení:

"Opět přijdu a vezmu vás k sobě" (Jan 14,3).

Neveďte spory o chybných teoriích, nevyhledávejte slovní potyčky s odpůrci evangelia. Následujte příkladu Pána Ježíše. Dovolte, aby živé pravdy z Boží pokladnice prozářily váš život. "Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod." "Osévej zemi všude zavodňovanou." "Kdo má slova moje, ať moje slova mluví věrně. Nač mísit slámu s pšeničným zrnem?- praví Hospodin." 

"Každé slovo Boha je vytříbené... K jeho slovům nic nepřidávej, aby tě nepokáral a nebyls usvědčen ze lži“ (2Tim 4,2; Iz 32,20; Jer 23,28; Přísl 30,5.6).

Avšak učitel, vyučující posvátné pravdy, může předat druhým jen tolik, kolik z ní zná z vlastní zkušenosti. 

„Rozsévač rozsévá své semeno.“ 

Kristus učil pravdě, protože sám je pravda. Jeho učení obsahovalo Jeho myšlení, Jeho povahu a Jeho životní zkušenosti. Tak tomu má být i u Jeho služebníků. Ti, kteří vyučují slovo, musí osobně prožít to, co mají učit druhé. Musí poznat, co to znamená, že se Kristus pro ně stal poznáním, spravedlností, posvěcením a vykoupením. Když seznamují jiné s Božím slovem, neměli by je předkládat jako něco domnělého a nejistého. Měli by prohlásit s apoštolem Petrem:

"Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti" (2 Petr 1,16).

Každý Kristův služebník a každý učitel by měl říct s apoštolem Janem:

"Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven" (1 Jan 1,2).

 Pokračování

Podobenství – úvodní slovo

Ježíše často oslovovali – Mistře, Učiteli, Rabbi.  Tak si správně myslíme, že vyučoval zástupy, které mu naslouchaly v přírodě, v Chrámu v Jeruzalémě a při společenských debatách. Velmi záleželo na tgom, aby mu lidé dobře porozuměli, a tak neznámé božské věci spojoval s pozemskými, aby jim lidé lépe rozuměli, protože s nimi měli zkušenost. 

  

V Písmu čteme: "Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích, aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa" (Mat 13,34.35).

Jaký byl záměr těchto výkladů?

Ježíš vysvětloval učení pomocí přírodních jevů, které lidé snadno chápali, duchovní skutečnosti, kterou měli teprve pochopit, a snažil se odstranit všechno, co zakrývalo pravdu o stvoření.   

"Podívejte se na polní lilie, jak rostou, nepracují, nepředou, a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich." A ujistil své posluchače důležitou poučkou: "Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?" (Mat 6,28-30).

Kázání na hoře

 V kázání na hoře tato slova pronesl nejen k dětem a mladým lidem, ale i ke všem ostatním.  "Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.“

A pak dodal: „Hledejte především jeho království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno" (Mat 6,31-33).

Taktika Ježíšovy výuky

V začátcích svého působení mluvil Ježíš ke svým posluchačům tak prostými slovy, aby všichni mohli pochopit pravdy, které jim měly dát moudrost ke spasení. V mnoha srdcích však pravda nezapustila kořeny a záhy z nich vyprchala.

"Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou… Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli" (Mat 13,13.15).

V zástupech, které se kolem něho shromažďovaly, byli také kněží a rabíni, zákoníci a starší, herodiáni a další příslušníci vládnoucí třídy, lidé milující svět, fanatičtí a ctižádostiví, kteří toužili především po tom, aby jej mohli z něčeho obvinit. Jejich zvědové sledovali den co den každý jeho krok. Snažili se najít něco, zač by ho mohli odsoudit a navždy umlčet, protože, jak se zdálo, přitahoval k sobě celý svět. Ježíš  znal povahu těchto mužů, a proto zvěstoval pravdu takovým způsobem, aby nemohli najít záminku, pro kterou by ho mohli obžalovat před veleradou. V podobenstvích káral pokrytectví a přečiny lidí, kteří zaujímali vysoká postavení. Nejostřejší výtky odíval do obrazné mluvy. Kdyby je vyslovil jako přímá obvinění, jeho nepřátelé by jej neposlouchali a rázně by ukončili jeho působení. Neposkytl zvědům sebemenší záminku a přitom vyložil pravdu tak jasně, že odhalil všechny bludy. Upřímní lidé měli z jeho učení užitek.

O Boží moudrosti

Pomocí Bohem stvořených věcí vysvětlil Boží moudrost a nekonečnou milost. Učil o Bohu na základě příkladů z přírody a životních zkušeností. "Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle" (Řím 1,20).

V čem spočívá vyšší vzdělání?

Celým  svým učením Ježíš přiváděl myšlení člověka do spojení s myšlením Nekonečného. Nevedl lidi ke studiu lidských teorií o Bohu, jeho slově a díle. Učil je poznávat Boha, jak se projevuje ve svých činech a ve svém slově a skrze svou prozřetelnost. Nezabýval se abstraktními teoriemi, ale učil to, co je podstatné k rozvoji povahy, co zvýší schopnost člověka poznat Boha a konat dobro. Hovořil s lidmi o pravdách, které se týkají způsobu života na zemi a sahají až do věčnosti.

Výchova Izraele

O Božích přikázáních a nařízeních bylo řečeno: "Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány" (5Moj 6,7-9).

Jak zachovávat tento příkaz?

Svým učením ukázal, jak mají lidé zachovávat tento příkaz a jak se může projevit krása a jedinečnost zákonů a zásad Božího království.

V prostředí přírody

V rodinném životě i při bohoslužbách přicházeli stále do styku s přírodou a s Božím slovem. Podobně učil i Pán Ježíš své následovníky na břehu jezera, na horském úbočí, na polích a v hájích, kde mohli sledovat přírodní jevy, kterými znázorňoval své učení. Co se naučili od Krista, mohli pak využít, když s ním začali spolupracovat v jeho díle.

Člověk poznává hlubší smysl Písma a vznešené duchovní pravdy působí na jeho srdce, jestliže mysl není příliš zatemněna, aby mohla poznat Boha, oko příliš zakalené, aby mohlo vidět a ucho příliš hluché, aby mohlo zaslechnout

Boží hlas

 V naučeních z přírody je jednoduchost a čistota, která jim dává nejvyšší hodnotu. Každý z nás potřebuje naučení, jež pochází z tohoto zdroje. Posílí se tím duchovní schopnosti, rozvine se povaha a celý život se zušlechtí.

Ustanovení o sobotě

Když Ježíš vyučoval v podobenstvích, sledoval podobný cíl, jaký měl na mysli při ustanovení soboty. Bůh dal lidem sobotu jako památník své stvořitelské moci, aby jej mohli poznávat v díle jeho rukou. Sobota nás vybízí, abychom ve stvoření viděli slávu Stvořitele. Kristus sledoval podobný záměr, proto své jedinečné učení spojil s krásou přírody. Každý den, ale především ve svatou sobotu. Svá naučení spojil nejen se dnem odpočinku, ale i s pracovními dny. Dal moudré rady oráčům i rozsévačům. Učí nás, abychom v orbě, setí, v obdělávání půdy i sklizni viděli znázornění díla milosti, které koná v našich srdcích. Přeje si, abychom v každé užitečné práci a v každém životním postavení našli poučení o Boží pravdě. Pak naše každodenní práce nebude pohlcovat všechny naše zájmy a nezavede nás k tomu, abychom zapomněli na Boha.  Bude nám soustavně připomínat našeho Stvořitele a Vykupitele.

Takto všichni „budeme vyučeni od Hospodina" a ať nás Boží povolání zastihlo v jakémkoli postavení, můžeme „v tom zůstávat před Bohem“ (Iz 54,13 1Kor 7,24)