Rozsévač a semeno - část 1.

„vyšel rozsévač rozsévat“

 (Mat 13,1-9; 18-23; Mar 4,1-20; Luk 8,4-15)

Podobenstvím o rozsévači Ježíš vyložil skutečnosti nebeského království a dílo, které Bůh koná pro svůj lid. Jako rozsévač vychází na pole, tak přišel Pán Ježíš, aby rozséval semeno pravdy. I jeho učení v podobenstvích je semenem, jímž zaséval nejvzácnější pravdy Boží milosti.

Od semen vsazených do země k semenu evangelia

Podobenství o rozsévači je tak prosté, že lidé nedoceňovali jeho význam tak, jak by měli. Kristus chce převést naši pozornost od semene vsazeného do země k semenu evangelia. Když je toto semeno zaseto do lidské mysli, přivádí člověka zpět k věrnosti Bohu. Tytéž zákony, kterým podléhá setí semen v přírodě, platí i pro zasévání semene pravdy.

Na břehu jezera galilejského

Na břehu Galilejského jezera se shromáždil zástup lidí, kteří dychtili po tom, aby mohli vidět a slyšet Pána Ježíše.  U jezera se rozkládala půvabná genezaretská. rovina a za ní se zvedaly pahorky. Na úbočích i v rovině lidé vídávali při práci pilné rozsévače, kteří rozsévali semeno, nebo žence, kteří sklízeli rané obilí.

Kristus při pohledu na tuto scénu řekl:

"Vyšel rozsévač rozsévat. Když rozséval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet" (Mat 13,3-8).

Nepochopení od Židů

Současníci Ježíše Krista nepochopili jeho poslání. Židé zdůrazňovali jen formy a obřady, ale unikal jim jejich smysl. Tradice, zásady a nařízení vydaná lidmi zastřely poučení, která jim Bůh chtěl sdělit. Lidská ustanovení a tradice se staly překážkou, aby lidé pochopili a prožívali pravé náboženství. Ale v osobě Ježíšově nepoznali, že On je naplněním všech symbolů a podstatou všech předobrazů. Zavrhli skutečnost a drželi se dále svých předobrazů a symbolických obřadů. Boží Syn přišel, oni se však dále dožadovali znamení. Když slyšeli poselství:  "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské" (Mat 3,2), odpovídali tím způsobem, že žádali Krista, aby učinil zázrak. Evangelium Kristovo jim bylo kamenem úrazu, protože toužili po znameních, místo aby toužili po Spasiteli. Očekávali, že Mesiáš prosadí své nároky mocnými dobyvačnými činy a že založí svou říši na troskách pozemských království. Pán Ježíš na tato očekávání odpověděl podobenstvím o rozsévači. Království Boží se neprosazuje silou armád nebo násilím, ale vštěpováním nových zásad do lidských srdcí.

 "Rozsévač, který rozsévá dobré semeno, je Syn člověka" (Mat 13,37).

Ne král, ale rozsévač

Kristus nepřišel jako král, nýbrž jako rozsévač. Nepřišel bořit pozemská království, ale rozsévat semeno pravdy. Nepřišel svým následovníkům ukazovat pozemská vítězství a národní velikost, ale upozorňoval na žeň, která nastane po namáhavé práci, po prožitých prohrách a zklamáních. Farizeové pochopili smysl Kristova podobenství, avšak poučení v něm obsažené jim nebylo vhod. Předstírali, že je nechápou. Pro zástupy se záměry nového učitele staly ještě větším tajemstvím. Jeho slova se zvláštním způsobem dotkla jejich srdcí a přitom hořce zklamala jejich naděje. Ani učedníci podobenství nepochopili. Vzbudilo však u nich zájem. Přišli k Pánu Ježíši a v soukromí Ho žádali o vysvětlení.

Vysvětlení učedníkům

Kristus si přál vyvolat u svých učedníků takový zájem, aby jim pak mohl dát přesnější poučení.  Vysvětlil jim podobenství tak zřetelně, jak vysvětluje své slovo každému, kdo ho upřímně hledá. Kdo zkoumá Boží slovo se srdcem vnímavý na působení Ducha svatého, nezůstane ve tmě. Kristus řekl:

"Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe" (Jan 7,17).

Ježíš odhaluje tajemství nebeského království

Každý, kdo přichází ke Kristu, aby dosáhl jasnější poznání pravdy, obdrží je. Kristus mu odhalí tajemství nebeského království a člověk, který touží poznat pravdu, tato tajemství pochopí. Nebeské světlo ozáří chrám duše a ukáže se i jiným jako jasné světlo lampy na temné cestě.

"Vyšel rozsévač rozsévat."

Poměry na Východě byly kdysi nejisté a neurovnané, nebezpečí násilného přepadení bylo tak velké, že lidé bydleli většinou v opevněných městech a rolníci vycházeli každodenně za městské hradby za svou prací. Podobně i Kristus, nebeský Rozsévač, šel, aby rozséval. Opustil svůj domov jistoty a pokoje, opustil slávu, kterou sdílel s Otcem ještě před stvořením světa, zřekl se svého postavení Vládce vesmíru, vyšel jako muž bolesti, jako člověk vystavený pokušení. Vyšel, aby osamocen a v slzách rozséval semeno života pro hříšný svět, aby ho zavlažil svou krví. Kristovi služebníci mají rozsévat stejně jako on. Když Bůh povolal Abrahama, aby se stal rozsévačem semene pravdy, přikázal mu: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu" (1Moj 12,1). "I vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde" (Žid 11,8). Podobnou zkušenost prožil apoštol Pavel. Když se modlil v chrámě v Jeruzalémě, Bůh mu řekl: "Jdi, neboť já tě chci poslat daleko k pohanům" (Skut 22,21). Každý, kdo je povolán, aby se připojil ke Kristu, musí opustit všechno, aby ho mohl následovat. Musí zpřetrhat staré svazky, musí se vzdát svých životních plánů a pozemských vyhlídek. Semeno pravdy je třeba zasévat v osamocenosti, s obětmi, namáhavou prací a se slzami.

"Rozsévač rozsévá slovo" (Mar 4,14).

Již od pádu člověka rozsévá satan neustále semena bludu. Na počátku dosáhl nadvlády nad lidmi lží a stejným způsobem se snaží i dnes ničit království Boží na zemi a přivádět lidi pod svou moc. Kristus však přišel jako rozsévač z nebeského prostředí, aby zaséval pravdu. Měl účast v radě Boží a přebýval ve svatyni Věčného, proto mohl lidem přinést čistou pravdu. Zjevoval ji světu již od pádu člověka do hřích v zahradě Eden. Stále lidi seznamuje s nepomíjejícím semenem, "živým a věčným slovem Božím" (1Petr 1,23).

Podobenství o rozsévači znamená ještě víc

Podobenství o rozsévači však představuje osobní působení Pána Ježíše mezi lidmi a dílo, které tím založil. Slovo Boží je semeno. Každé semeno má v sobě zárodek života. Ukrývá v sobě život rostliny. Podobně tak i v Božím slově je život. Kristus řekl: "Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život" (Jan 6,63). "Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život" (Jan 5,24). V každém přikázání a v každém zaslíbení slova Božího je moc, pravý Boží život. V něm může být splněno každé přikázání a uskutečněno každé zaslíbení. Kdo vírou přijímá Boží slovo, přijímá pravý život a Boží povahu.

Život ze semene

Semeno přináší plody podle svého druhu. Zasejte semeno za vhodných podmínek a v rostlině se vyvine život daného druhu. Přijměte vírou do srdce nepomíjitelné semeno pravdy a vyvine se povaha a život podobný povaze a životu Božímu. Židovští učitelé nezasévali semeno Božího slova. Dílo Ježíše Krista jako učitele pravdy bylo pravým opakem činnosti rabínů v jeho době. Zabývali se tradicemi, lidskými teoriemi a domněnkami. Místo Božího slova často uváděli výroky lidí o Božím slově. Jejich učení nemělo v sobě sílu, aby oživilo duši. Ježíš Kristus však učil a kázal Boží slovo. Tazatelům odpovídal prostým: "Je psáno" (Mat 4,4). "Co praví Písmo? Jak v něm čteš?" Kristus rozséval semeno slova při každé příležitosti, ať vzbudil zájem přítele či nepřítele. On je Cesta, Pravda a Život. On sám je živým Slovem a ukazuje na Písmo a prohlašuje: "Písma svědčí o mně." Pak "začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma" (Jan 5,39; Luk 24,27).

Láska otcovská

Oblíbeným námětem Pána Ježíše byla otcovská láska a velikost Boží milosti. Často zdůrazňoval svatost Boží povahy a Božího zákona. Představil se lidem jako Cesta, Pravda a Život. O tom by měli kázat Kristovi služebníci. Hlásejte takovou pravdu, jaká „je v Ježíši“. Objasňujte požadavky zákona a evangelia. Vyprávějte lidem o životě Ježíše Krista plném sebezapření, o jeho oběti, o ponížení a smrti, vzkříšení a nanebevstoupení, o tom, že se za ně přimlouvá před Božím trůnem a o jeho zaslíbení:

"Opět přijdu a vezmu vás k sobě" (Jan 14,3).

Neveďte spory o chybných teoriích, nevyhledávejte slovní potyčky s odpůrci evangelia. Následujte příkladu Pána Ježíše. Dovolte, aby živé pravdy z Boží pokladnice prozářily váš život. "Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod." "Osévej zemi všude zavodňovanou." "Kdo má slova moje, ať moje slova mluví věrně. Nač mísit slámu s pšeničným zrnem?- praví Hospodin." 

"Každé slovo Boha je vytříbené... K jeho slovům nic nepřidávej, aby tě nepokáral a nebyls usvědčen ze lži“ (2Tim 4,2; Iz 32,20; Jer 23,28; Přísl 30,5.6).

Avšak učitel, vyučující posvátné pravdy, může předat druhým jen tolik, kolik z ní zná z vlastní zkušenosti. 

„Rozsévač rozsévá své semeno.“ 

Kristus učil pravdě, protože sám je pravda. Jeho učení obsahovalo Jeho myšlení, Jeho povahu a Jeho životní zkušenosti. Tak tomu má být i u Jeho služebníků. Ti, kteří vyučují slovo, musí osobně prožít to, co mají učit druhé. Musí poznat, co to znamená, že se Kristus pro ně stal poznáním, spravedlností, posvěcením a vykoupením. Když seznamují jiné s Božím slovem, neměli by je předkládat jako něco domnělého a nejistého. Měli by prohlásit s apoštolem Petrem:

"Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti" (2 Petr 1,16).

Každý Kristův služebník a každý učitel by měl říct s apoštolem Janem:

"Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven" (1 Jan 1,2).

 Pokračování