Ježíše často oslovovali – Mistře,
Učiteli, Rabbi. Tak si správně myslíme,
že vyučoval zástupy, které mu naslouchaly v přírodě, v Chrámu v Jeruzalémě
a při společenských debatách. Velmi záleželo na tgom, aby mu lidé dobře
porozuměli, a tak neznámé božské věci spojoval s pozemskými, aby jim lidé
lépe rozuměli, protože s nimi měli zkušenost.
V Písmu čteme: "Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích, aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa" (Mat 13,34.35).
Jaký byl záměr těchto výkladů?
Ježíš vysvětloval učení pomocí
přírodních jevů, které lidé snadno chápali, duchovní skutečnosti, kterou měli
teprve pochopit, a snažil se odstranit všechno, co zakrývalo pravdu o stvoření.
"Podívejte se na polní lilie, jak rostou, nepracují, nepředou, a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich." A ujistil své posluchače důležitou poučkou: "Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?" (Mat 6,28-30).
Kázání na hoře
V kázání na hoře tato slova pronesl nejen k
dětem a mladým lidem, ale i ke všem ostatním. "Nemějte tedy starost a neříkejte: Co
budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí
pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.“
A pak dodal: „Hledejte především
jeho království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno" (Mat
6,31-33).
Taktika Ježíšovy výuky
V začátcích svého působení mluvil
Ježíš ke svým posluchačům tak prostými slovy, aby všichni mohli pochopit
pravdy, které jim měly dát moudrost ke spasení. V mnoha srdcích však pravda nezapustila
kořeny a záhy z nich vyprchala.
"Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou… Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli" (Mat 13,13.15).
V zástupech, které se kolem něho shromažďovaly,
byli také kněží a rabíni, zákoníci a starší, herodiáni a další příslušníci
vládnoucí třídy, lidé milující svět, fanatičtí a ctižádostiví, kteří toužili
především po tom, aby jej mohli z něčeho obvinit. Jejich zvědové sledovali den
co den každý jeho krok. Snažili se najít něco, zač by ho mohli odsoudit a
navždy umlčet, protože, jak se zdálo, přitahoval k sobě celý svět. Ježíš znal povahu těchto mužů, a proto zvěstoval
pravdu takovým způsobem, aby nemohli najít záminku, pro kterou by ho mohli
obžalovat před veleradou. V podobenstvích káral pokrytectví a přečiny lidí,
kteří zaujímali vysoká postavení. Nejostřejší výtky odíval do obrazné mluvy.
Kdyby je vyslovil jako přímá obvinění, jeho nepřátelé by jej neposlouchali a
rázně by ukončili jeho působení. Neposkytl zvědům sebemenší záminku a přitom
vyložil pravdu tak jasně, že odhalil všechny bludy. Upřímní lidé měli z jeho
učení užitek.
O Boží moudrosti
Pomocí Bohem stvořených věcí vysvětlil Boží moudrost a nekonečnou milost. Učil o Bohu na základě příkladů z přírody a životních zkušeností. "Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle" (Řím 1,20).
V čem spočívá vyšší vzdělání?
Celým svým učením Ježíš přiváděl myšlení člověka do
spojení s myšlením Nekonečného. Nevedl lidi ke studiu lidských teorií o Bohu,
jeho slově a díle. Učil je poznávat Boha, jak se projevuje ve svých činech a ve
svém slově a skrze svou prozřetelnost. Nezabýval se abstraktními teoriemi, ale
učil to, co je podstatné k rozvoji povahy, co zvýší schopnost člověka poznat
Boha a konat dobro. Hovořil s lidmi o pravdách, které se týkají způsobu života
na zemi a sahají až do věčnosti.
Výchova Izraele
O Božích přikázáních a nařízeních bylo řečeno: "Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány" (5Moj 6,7-9).
Jak zachovávat tento příkaz?
Svým učením ukázal, jak mají lidé
zachovávat tento příkaz a jak se může projevit krása a jedinečnost zákonů a
zásad Božího království.
V prostředí přírody
V rodinném životě i při
bohoslužbách přicházeli stále do styku s přírodou a s Božím slovem. Podobně
učil i Pán Ježíš své následovníky na břehu jezera, na horském úbočí, na polích
a v hájích, kde mohli sledovat přírodní jevy, kterými znázorňoval své učení. Co
se naučili od Krista, mohli pak využít, když s ním začali spolupracovat v jeho
díle.
Člověk poznává hlubší smysl Písma
a vznešené duchovní pravdy působí na jeho srdce, jestliže mysl není příliš
zatemněna, aby mohla poznat Boha, oko příliš zakalené, aby mohlo vidět a ucho
příliš hluché, aby mohlo zaslechnout
Boží hlas
V naučeních z přírody je jednoduchost a
čistota, která jim dává nejvyšší hodnotu. Každý z nás potřebuje naučení, jež
pochází z tohoto zdroje. Posílí se tím duchovní schopnosti, rozvine se povaha a
celý život se zušlechtí.
Ustanovení o sobotě
Když Ježíš vyučoval v
podobenstvích, sledoval podobný cíl, jaký měl na mysli při ustanovení soboty. Bůh
dal lidem sobotu jako památník své stvořitelské moci, aby jej mohli poznávat v
díle jeho rukou. Sobota nás vybízí, abychom ve stvoření viděli slávu
Stvořitele. Kristus sledoval podobný záměr, proto své jedinečné učení spojil s
krásou přírody. Každý den, ale především ve svatou sobotu. Svá naučení spojil
nejen se dnem odpočinku, ale i s pracovními dny. Dal moudré rady oráčům i
rozsévačům. Učí nás, abychom v orbě, setí, v obdělávání půdy i sklizni viděli
znázornění díla milosti, které koná v našich srdcích. Přeje si, abychom v každé
užitečné práci a v každém životním postavení našli poučení o Boží pravdě. Pak
naše každodenní práce nebude pohlcovat všechny naše zájmy a nezavede nás k
tomu, abychom zapomněli na Boha. Bude
nám soustavně připomínat našeho Stvořitele a Vykupitele.
Takto všichni „budeme vyučeni od
Hospodina" a ať nás Boží povolání zastihlo v jakémkoli postavení, můžeme
„v tom zůstávat před Bohem“ (Iz 54,13 1Kor 7,24)
Žádné komentáře:
Okomentovat