Christologické tituly

Ježíš Kristus, život a dílo

        Tento christologický problém řeším postupem podle titulů, které jsou postupně dávány Ježíši Kristu. Téma jsem si vybrala proto, že při studiu ztrácím linie, které probíhají Novým zákonem, a jeho zpracováním vytvořím praktickou pomůcku pro lineární pojetí času, na kterém je Nový zákon postaven – k tomu Žid. 13,8 a Dei Verbum, kapitola 5. Každý z titulů obsahuje jedno řešení christologického problému: Prorok, Mesiáš - Kristus, Syn člověka, Syn Boží, Syn Davidův, Služebník Hospodinův, Král, Spasitel, Pán, Svatý Boží, Bůh, Logos, Velekněz, Beránek, Soudce, Prostředník. Pro účely této práce jsem zvolila linii, v které se jeví průběh jeho života a díla: I. Historické dílo Ježíše Krista, II. Eschatologické dílo Ježíše Krista a III. Aktuální dílo Ježíše Krista podle Apoštola Pavla.  

I. Historické dílo Ježíše Krista

Titul „Prorok“ byl nahrazen jménem Kristus, když židokřesťanské učení bylo v křesťanství překonáno. V SZ se objevují všechny možnosti a podoby, které prorok přijal (Dt 18,15; Skut. 3,22; Skut. 7,39). Židům se jevil prorok jako eschatologická osoba, nejdůležitějším byl Eliáš, posel Boží, kazatel, který připravuje cestu Hospodina pro ustanovení království. V NZ nejprve vystupuje v roli proroka Jan Křtitel (Mat. 17, 10-13), který byl považován za eschatologické znovu znovuvtělení Eliáše (Mat; 11,9, Luk 1,76; Mar. 6,14 – 15; Mar. 8,28). Z obou citátů z Markova evangelia vychází přesvědčení, že Ježíš měl být vzkříšeným Janem Křtitelem. Židovské počátky „Služebníka Hospodinova“ vycházejí z Izaiášova proroctví (Iz 42,1-7; 49,1-6; 50,4-9; 50,4,11; 52,13; 53,12). Služebník je obtížen hříchy, aby mohly být odpuštěny (myšlenka zastoupení). Utrpení služebníka je vykupitelské. Ježíš nikdy nekázal vlastní osobu a smrt považoval za nedílnou součást svého díla: Mar 2, 18,20 (Ježíš zde vyjevuje, že je Mesiáš); Luk. 13,31-33 (Ježíš zde na sebe bere úlohu služebníka Hospodinova); Mat. 12,39-40 (Ježíš zde oznamuje svou smrt a vzkříšení); Mar. 8,31, Mar. 9.31, Mar. 10,33 - 34 (Ježíšovo trojí oznámení smrti následovalo za Petrovým vyznáním).  Myšlenka zástupného utrpení byla úzce spjata s jeho vědomím o vlastním vztahu k Bohu a s jeho mesiášským vědomím, nikoliv ve spojitosti s Izaiášem. Při ustanovení Svaté večeře Páně Ježíš spojuje svůj úkol s posláním, které Izaiáš přisuzuje služebníku Hospodinovu, smrtí za mnohé zřizuje novou Boží smlouvu s lidem a znovu obnovuje prohlášení o své zástupné a smírčí smrti (viz také IZ 42,6; 49,8). O Synu člověka se zmiňuje Mar. 10,45.   Ve Filip. 2,5nn jsou zmíněny pojmy: a) Syn člověka, b) Pán (Kyrios), c) Služebník. V titulu Adam spatřujeme úkol Ježíše splnit Adamův úkol, jako Služebník Hospodinův (ebed Jahve) odčiňujíc vinu člověka. Titul Prostředník je zmíněn v Dan 7,13, pak IV. Ezdráš kap. 13 jako apokalyptický Prostředník, titul Vykupitel stojí v pozadí za titulem Syna člověka, kdykoliv hovoří o svém díle. Titul Beránek Boží se dá vázat s titulem Služebník a obětování beránka je smírčí obětí za hříchy (Ex. 12; Lev. 18). Základ obou pojmů spočívá v oběti za hříchy. Avšak každý z těchto pojmů zdůrazňuje samostatně jedno z hledisek smíření. Dva důvody proto, že i v těchto případech jde o trpícího Služebníka (viz Jan 19,36). Ježíšovy kosti nebyly zlámány v souvislosti se SZ (Ex. 12,46; Num, 9,12).

II. Eschatologické dílo Ježíše Krista

Velekněz je Ježíšovo jméno, které se objevuje až po jeho smrti. Titul Velekněz je jediný z titulů, který zahrnuje všechna tři stadia Ježíšova života. Pramenem k titulu Velekněz je epištola k Židům která v kapitole 7 definuje Ježíše Krista jako pravého Velekněze. Předobraz Velekněze nalézá v Melchisedechovi (viz Gen. 14,17-20, Žalm 110 – případ z historie patriarchů, Melchisedek  jako prototyp Mesiáše). Velekněz naplňuje úlohu Prostředníka (Žid. 8,6, 9.15 a 12,24, Tim. 2,4-6)) a z hlediska Ježíšova pozemského života se pojem Velekněz spojuje s pojmem Služebník a Syn člověka. Christologie „Velekněze“ nehovoří jen o božském, ale i lidském charakteru Ježíše Krista. Prostřednictví je lidské dílo a je to čin vtělení. Božství a lidství je stejně zastoupeno. Titul Velekněz zahrnuje celý historický život Ježíšův. Jeho eschatologické dílo jako Ježíše -Velekněze  je vysloveno v Žid. 9,28.  Podstata pojmu Mesiáš má eschatologickou povahu už v počátcích. Pro výjimečné místo, které zaujímá, vytváří další pojmy, které s ním souvisejí. Eschatologická funkce Mesiáše je funkcí pozemskou a to je důvod židovského očekávání, nadějí.  V poexilní době se tato myšlenka objevuje znovu.  Tituly „Syn Davidův“ (Luk. 1,32-33, Luk. 2,4) a „Král“ (Skut. 2,30-31) vycházejí z naplnění úřadu izraelského krále, viz též Řím. 1,3), Mar. 12,35 – 37 a 3,33). Titul Spasitel je patrný v 1. Jan 5 a pak ve všech hlásání Božího království. Titul Syn Boží není totožný s titulem Mesiáš. Tento titul si Ježíš dal sám, protože žádný židovský mesiášský text nenazývá Mesiáše tímto titulem. K tomu však z Nového zákona: Mat. 13,32. Ježíš tímto titulem vyjadřuje výjimečnou a jedinečnou jednotu s Otcem – k tomu i Mat. 11,27. 

III. Aktuální dílo Ježíše Krista a Ježíšovy tituly

Zřejmě titul Kyrios obdržel Ježíš později, podle všeho mimo prvotní sbor.  Oslavený Ježíš je středem bohoslužby od prvních dob. Vzkříšený Ježíš Kristus je Pánem církve a tím celého světa. Ve Večeři Páně se projevuje jako neviditelná hlava. Církev očekává jeho návrat. Nejstarší slovo, které známe, zní, „Maranatha“ – Pán přichází. Pán přichází do našeho společenství, co našeho sboru shromážděného kolem večeře. U Pavla je zmínka v 1. Kor. Kap. 10 – 11, 12,3, Řím. 10,9, Filip 2,9 – 11. Kyrios je obsažen v apoštolském vyznání. Katechismus se zmiňuje o Ježíši Kristu jako o Soudci v § 679, v § 1059,v § 1051 a v § 682. Pojem Logos označuje vztah mezi Kristem a Bohem a otázku preexistence Kristovy. U stoiků je to v jsoucnu od počátku tkvící (imanetní) rozum. U Platóna je to jedna idea ze světa idejí – ze světa realit. U Filóna pak pojem znamená jednající božstvo.  Zatímco u Filóna jde o gnostickou spekulaci, u Jana o teologickou spekulaci.

Svůj vnitřní život, v období zralosti, jsem spojila se studiem teologie a s úsilím o duchovní vývoj. Pochopila jsem, že systematická teologie je pro mne sice velkým úskalím, ale současně i užitečným duchovním zápasem se sebou samotnou. Vybrané téma mi pomáhá k hlubšímu vstupu do tajemství Kristova života a promýšlení jeho působení i v mém nitru, spojuji s tématem svůj modlitební řád i kontemplaci. Děkuji za příležitost si prohloubit znalosti a duchovní vědomí.   

Použitá literatura i doporučená literatura:

Cullman, O. Christologie Nového zákona. Praha: Kalich, 1976. Překl. Luděk Brož. 117s.

Pospíšil, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 4.vyd. Praha: Krystal OP: Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010. 462 s. ISBN 978-80-87183-21-2

Müller, G. L. Dogmatika pro studium i pastoraci. Překl. Jan Frei. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010. 888s. ISBN 978-7195 -239-6

Jeruzalémská Bible. Písmo svaté vydané jeruzalémskou biblickou školou. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství. 2009. 2227 s.  ISBN 978-80-7195-289-1

Katechismus Katolické církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. 760 s. ISBN 80-7192-473-3

Dei verbum. Dostupné z:

http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vat-ii_const_19651118_dei-verbum_cs.html.  Cit. [2015-03-14]