úterý 8. prosince 2015

Evangelium podle Marka - tradice


Nostra aetate
http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vat-ii_decl_19651028_nostra-aetate_cs.html

Tradice

Autor nejstaršího evangelia neuvádí své jméno. Jméno Marek se objevuje teprve v nadpis evangelia v první polovině 2. století. Biskup Papiáš z Hierapole napsal kolem roku 130 dílo  Pět knih pojednání o loggiích Páně, ze kterého se dochovaly pouze fragmenty u Eusebia v jeho Církevních dějinách. Papiáš ve svém díle podává zprávu o vzniku Markova evangelia.
I toto říkal presbyter: "Marek, když se stal tlumočníkem Petrovým všechno, nač  si vzpomněl, pečlivě napsal. Ne ovšem popořádku, jak slova, tak i činy Páně. Neboť Pána ani neslyšel, ani ho nenásledoval, nýbrž až později, jak jsem řekla, Petra. Ten vytvořil podle potřeb ponaučení, ale ne jako sestavení slov Páně. Takže Marek nepochybil, když něco napsal, jak si vzpomněl. Jednu starost však měl, aby nic, co slyšel, nevynechal nebo nic nepodal nepravdivě. (Eusebius, HE, 3,39,15).
Kolem roku 200 biskup Irenej z Lyonu přebírá svědectví Papiáše, výslovně uvádí vznik evangelia po smrti Petrově (zatímco u Papiáše je pouze předpokládána). Irenej nazývá Marka "interpres et sechator" Petra (Ad, haer. 3.10.6). Další svědectví (Tertulián, Klement Alexandrijský, Origenes) neposkytují žádné zásadní nové informace. Lze si však všimnout snahy zdůraznit Petrovu autoritu při sepsání evangelia. 

Doba
Klement Alexandrijský připouští, že Markovo evangelium vzniklo ještě v době, když žil Petr (Esusebius, He, 6.14). Podle staršího staršího Irenejova svědectví Markovo evangelium bylo napsáno  teprve po apoštolově smrti (Adv. haer. 3,1.1, Eusebius, HE 5.8.3). Moderní badatelé vycházejí při datování Markova evangelia z interpretace Mk 13.2,14. Oba verše se vztahují v kontextu na zniočení Chrámu Římany v roce 70 . Rovněž Mk 13,7 poukazuje na "ždivskou válku" (66-70). Dost rozšířený je názor, že z pohledu evangelisty jsou verše Mk 13,2.14 vaticinta ex eventu (prorocctví do milosti., a tak bylo pravděpodobně Markovo evangelium napsáno krátce po zničení jeruzalémského chrámu, které nastalo v roce 70 (Sr, Mk 12,9, 15,38).

Cílová skupina
Marek napsal své evangelium pro převážně pohano-křesťanskou církevní obec, což je již dokazované vysvětlováním židovských zvyků a překládáním semitských výrazů (Msto sepsání). Snaží se urychlovat misii pohanů, neboť Ježíšové působené a zvěstování (5,1-20) a působí šíření zprávy o Ježíšovi na pohanském území. Ježíšova činnost v Galilei (Mk 1-6)dosahuje i na pohany (5,1 - 20) a působí šíření zprávy o Ježíšovi na pohanském území. 

Uzdravení pohanky syrofénické ženy (7,24 - 30), hluchoněmého (7,31 - 37) a nasynení čteř tisíců (8,1 - 10) musí být chápány jako ilustrace k Mk 7,1 - 23), kde se zásadně odbourává základní odlišování mezi čistým a nečistým. 

Markovskou církevní obec  ovšem jen netvořili jenom pohanokřesťané, nebo%t otázka týkající se čstých a nečistých pokrmů (Mk 7) poukazuje na přítomnost židokřesťanů v církevní obci,  Akutní extické konflity uvnitř křesťanského společenství se neobjevují, etické poučování v Mk 10,1 - 45, 12,13 - 17 je možné přisoudit obvyklé parenezi. 


Žádné komentáře:

Okomentovat